6. 12. 2011
Uloupená kost
Nad hradem Šternberk vykukovalo sluníčko, a tak jsme s celou smečkou
vyrazili na výlet. Na zemi leželo spadané pestrobarevné listí a já se proháněla jako o závod nahoru a dolů lesem. Zkrátka parádní listopadový den. Domů jsme se vrátili až k večeru. Já nekoukala napravo ani nalevo a zamířila jsem rovnou do pelíšku. V pokoji bylo krásně sucho a teploučko. Mezi tím, co mi pomalu rozmrzaly tlapky, zavřely se mi oči a já usnula.
vyrazili na výlet. Na zemi leželo spadané pestrobarevné listí a já se proháněla jako o závod nahoru a dolů lesem. Zkrátka parádní listopadový den. Domů jsme se vrátili až k večeru. Já nekoukala napravo ani nalevo a zamířila jsem rovnou do pelíšku. V pokoji bylo krásně sucho a teploučko. Mezi tím, co mi pomalu rozmrzaly tlapky, zavřely se mi oči a já usnula. Když jsem oči znovu otevřela, byla kolem dokola hustá mlha. Neviděla jsem ani na krok, zato ta vůně co se z mlhy linula, ta vám byla úžasná. Zarývala se hluboko do čumáčku, v uších zvonilo tisíc zvonečků a v puse se začaly sbíhat sliny. Jako omámená jsem klopýtala přímo za čumáčkem, pařez nepařez, jen abych se na tu hostinu dostala včas. „Klobásky, jitrničky, ovárky a šunčičky“, notovala jsem si zvesela. Jak vůně sílila, mlhy ubývalo a po pár krocích jsem zjistila, že už je dočista všechno vidět. Ocitla jsem se znovu v lese, kde jsem dnes byla na výletě. Pod nejvyšším stromem stál krm
elec, odshora až dolů napěchovanými těmi nejvybranějšími lahůdkami. Klobásky, jitrničky, ovárek, šunčička ale taky syrečky a paštičky a těch kostiček co tam bylo... Ale co to? Před krmelcem - zajíc. Obrovský hnědý zajíc s natrženým uchem a vysmíval se mi: Jen si zkus jít blíž, pojď já tě proženu, že na to v životě nezapomeneš!“ Zaraženě jsem na něj hleděla a horečně přemýšlela, jak bych na toho protivného zajíce vyzrála. Zkusila jsem štěknout, ale z krku mi vyskočilo jen něco jako „uaauaaaaa“. Chtěla jsem udělat krok dopředu, ale nožky jakoby mi do země zarostly. Začínala jsem si zoufat, když v tom zpoza křoví zazněla rána. Zajíc zastříhal ušima a pelášil pryč. Z houští se vynořil myslivec. Zklamaně koukal za zajícem,
který zmizel v lese. Třásla jsem se strachem, ale protože to byla moje jediná šance jak uloupit alespoň kostičku z té obrovské hromady jídla, vyrazila jsem ke krmelci. Jeden výskok, parakotoul a už jsem ji měla v zubech. Teď rychle pryč, než si mě myslivec všimne. Ale ouha, Bum jedna rána, druhá za ní třetí, myslivec pálí jak o život. Běžela jsem až mi nožičky kmitaly. Čtvrtá rána byla tak ohlušující, že mi div bubínky nepraskly.
elec, odshora až dolů napěchovanými těmi nejvybranějšími lahůdkami. Klobásky, jitrničky, ovárek, šunčička ale taky syrečky a paštičky a těch kostiček co tam bylo... Ale co to? Před krmelcem - zajíc. Obrovský hnědý zajíc s natrženým uchem a vysmíval se mi: Jen si zkus jít blíž, pojď já tě proženu, že na to v životě nezapomeneš!“ Zaraženě jsem na něj hleděla a horečně přemýšlela, jak bych na toho protivného zajíce vyzrála. Zkusila jsem štěknout, ale z krku mi vyskočilo jen něco jako „uaauaaaaa“. Chtěla jsem udělat krok dopředu, ale nožky jakoby mi do země zarostly. Začínala jsem si zoufat, když v tom zpoza křoví zazněla rána. Zajíc zastříhal ušima a pelášil pryč. Z houští se vynořil myslivec. Zklamaně koukal za zajícem, který zmizel v lese. Třásla jsem se strachem, ale protože to byla moje jediná šance jak uloupit alespoň kostičku z té obrovské hromady jídla, vyrazila jsem ke krmelci. Jeden výskok, parakotoul a už jsem ji měla v zubech. Teď rychle pryč, než si mě myslivec všimne. Ale ouha, Bum jedna rána, druhá za ní třetí, myslivec pálí jak o život. Běžela jsem až mi nožičky kmitaly. Čtvrtá rána byla tak ohlušující, že mi div bubínky nepraskly. S trhnutím jsem se probrala a zjistila, že ležím ve svém vyhřátém pelíšku 
a šílený myslivec je ten tam. To mi spadl kámen ze srdce. Pak jsem si vzpomněla na kostičku. Prohrabala jsem celý pelíšek, ale kostička nikde. To ne, tak to se mi asi taky jenom zdála. Smutně jsem se přišourala do kuchyně a nevěřila jsem vlastním očím. Vedle misky s granulemi ležela obrovská voňavá kost, přesně ta ze sna. Okamžitě jsem se do ní pustila a přemýšlela, jak se asi z mého snu dostala až ke mě.
a šílený myslivec je ten tam. To mi spadl kámen ze srdce. Pak jsem si vzpomněla na kostičku. Prohrabala jsem celý pelíšek, ale kostička nikde. To ne, tak to se mi asi taky jenom zdála. Smutně jsem se přišourala do kuchyně a nevěřila jsem vlastním očím. Vedle misky s granulemi ležela obrovská voňavá kost, přesně ta ze sna. Okamžitě jsem se do ní pustila a přemýšlela, jak se asi z mého snu dostala až ke mě.
